7 tipů, jak posílit imunitu přirozenou cestou

24.04.2020
Čtěte celý článek

„Imunita? To znám, to je schopnost organismu ubránit se proti vnějším i vnitřním vlivům. A oslabená imunita znamená, že jsem náchylnější k nemocem.“ Co myslíte, je to pravda?

Dovedete si, ale pod pojmem imunita představit něco konkrétního? Možná, že vám v paměti vyskočí animovaný francouzský seriál Byl jednou jeden život. Pokud ne, jste tady správně. A slibuju, že budu konkrétní. Vzhůru do imunitního světa!

Vypadá to, že s povědomím o imunitě na tom nejsme špatně, protože odpověď z prvního odstavce je pravdivá. Část imunity získáváme hned po narození a tu větší část v průběhu života. Novorozené dítě získává protilátky od matky a z mateřského mléka. Poté už imunita každého z nás začíná pracovat samostatně a je to celoživotní proces. Novorozený organismus ještě nezná nemoci, a proto se učí rozpoznávat škodlivé látky z vnějšího prostředí.

Jak toto organismus zajišťuje? Každý máme v těle speciální buňky, nazývané B- a T-lymfocyty, které mají schopnost budovat si tzv. imunologickou paměť, na základě které dokážou rychle reagovat na infekce. Reagují však pouze na to, co už znají z minulosti. To znamená, že buď člověk musí danou nemoc prodělat, anebo podstoupit očkování, aby se při příštím setkání s infekcí buňky rychle aktivovaly. Očkování se také říká imunizace, což je proces, kdy se posiluje imunita jedince. Některé vakcíny zároveň slouží k prevenci epidemií vážných onemocnění u velké části populace.

Imunitní systém také kontroluje vlastní buňky – reguluje, aby nedocházelo k nadměrné produkci určitých buněk. Pokud regulace nefunguje tak jak má, nadměrné bujení může vést až k nádorům. Vnitřní systém dále vyhodnocuje, které buňky jsou poškozené nebo mrtvé, a těch se zbavuje.

Obranyschopnost člověka se přirozeně oslabuje ve velmi pokročilém věku nebo z důvodu autoimunitních onemocnění, z nichž nejzávažnějším je bezesporu AIDS.

Imunitu dělíme na několik částí podle různých hledisek:

  1. vnější linie – tady už si lze konečně představit něco konkrétního, protože na tuto část imunity si můžeme sáhnout. A dokonce na ni saháme každý den. Tuto linii tvoří kůže, což je zároveň největší orgán lidského těla. Kromě kůže sem řadíme i sliznice. Dohromady jsou součástí první obranné linie, která chrání organismus před proniknutím škodlivých látek zvenku.
  2. vnitřní linie – tato linie začíná pracovat, pokud se škodlivá látka dostane přes vnější vrstvu. Zjednodušeně řečeno funguje vnitřní linie na bázi chemických procesů, které se v těle spouští, když je nějaké místo nakaženo.

Imunita je dále:

  1. vrozená – sem řadíme přirozené části těla, tj. kůži nebo slzy, v nichž jsou antibakteriální enzymy. Také žaludek a jeho kyseliny obsahují protilátky, které zasahují v případě, že sníme něco, co do jídla nepatří. Dále je jedním z nejdůležitějších imunitních orgánů tlusté střevo, protože udržuje optimální prostředí pro správnou funkci imunitních buněk.
  2. získaná – tvoří ji již zmiňované lymfocyty a imunologická paměť z prodělané nemoci nebo z vakcíny. B-lymfocyty produkují chemické protilátky, které kolují v krvi a T-lymfocyty pak přímo napadají škodliviny.

Další nedílnou součástí obranyschopnosti člověka je lymfatický systém. Řadíme do něj lymfatické uzliny a orgány, které přímo souvisí s produkcí protilátek nebo skladováním lymfocytů. Určitě znáte ten pocit, když se vám zduří lymfatické uzliny a vy víte, že na vás něco leze. Je to způsobené tím, že se lymfocyty dostanou na povrch uzlin a produkují protilátky.

Možná už jste slyšeli o kmenových buňkách. I ty jsou součástí imunity – vznikají v kostní dřeni, putují do brzlíku a tam se mění v T-lymfocyty. Kromě brzlíku a kostní dřeně je dalším lymfatickým orgánem např. slezina, kde dozrávají některé typy lymfocytů.

 

Jak tělo odpovídá na infekci?

Imunitní odpovědi dělíme na dva druhy:

  1. nespecifická odpověď – nastává v případě, kdy infekce pronikne první bariérou, např. kůží. Nespecifickou ji nazýváme proto, že naše buňky tuto infekci zatím neznají, a tak bojují proti všem organismům, které vnikají dovnitř. Typickými projevy jsou zánět, otok, horečka. Do postiženého místa přivádí krev bílé krvinky, které pohlcují škodlivé látky. Tento proces předchází dalšímu šíření infekce do těla.
  2. specifická odpověď – úzce souvisí s imunologickou pamětí. Aktivuje se v případě, že se infekce rozšíří do těla a B-lymfocyty tuto infekci již rozpoznají. B-lymfocyty spustí produkci protilátek proti cizorodým buňkám a T-lymfocyty začnou „vetřelce“ ničit.

 

Onemocnění a poruchy imunitního systému

Škodlivé látky, které nejčastěji ohrožují organismus zvenku, jsou viry, bakterie, plísně a prvoci.

  • Bakteriální onemocnění
    Bakterie může v napadeném těle produkovat toxiny a ničit zdravé buňky. Nejznámějšími onemocněními jsou zápal plic a tetanus. Proti bakteriálním onemocněním se lze chránit očkováním. Pokud nemoc propukne, lékaři obvykle nasazují antibiotika. Pokud však antibiotika užíváme často, může se na tyto léky objevit rezistence. V současné době tak někteří lidé vyhledávají jiné způsoby léčby, např. homeopatika.
  • Virová onemocnění
    Při napadení virem si musí tělo vytvořit specifické protilátky samo a oproti bakteriálním onemocněním nelze proti virům použít anitibiotika. Nejznámějším onemocněním je chřipka. Některé viry jsou záludné, např. virus chřipky umí modifikovat své struktury, a proto je vůči nim imunologická paměť buněk neúčinná. Preventivně se můžeme chránit očkováním, ale to nemusí být vždy účinné právě z důvodu modifikace viru.
  • Nemoci způsobené prvoky
    Prvoci jsou primitivní živočichové, kteří umí různými způsoby obelstit imunitní systém. Jsou původci závažných onemocnění jako je např. malárie nebo toxoplazmóza. Proti těmto onemocněním existují vakcíny a obě tyto nemoci se přenášejí ze zvířete na člověka. 
  • Plísně
    Plísně způsobují jak nezávažná kožní onemocnění (mykózy na nehtech, na pokožce hlavy, na nohou), tak závažnější infekce, které mohou vést až k onemocnění plic nebo kostí. Mezi ty závažnější řadíme např. zápal plic (pro zajímavost: zápal plic může být způsoben viry, bakteriemi i plísněmi). Povrchové infekce na kůži se léčí protiplísňovými léky, na závažnější nemoci mohou být nasazena antibiotika.

Kromě nemocí způsobených vnějšími látkami imunitu oslabují i poruchy imunitního systému. Sem řadíme alergie a autoimunitní onemocnění, kdy organismus vytváří protilátky proti svým vlastním tkáním či orgánům. Autoimunitními onemocněními jsou např. anémie, diabetes a poruchy funkce štítné žlázy. Předcházet těmto onemocněním můžeme zdravou životosprávou a zařazením pestré stravy.

A teď už pryč od nemocí. Pojďte se se mnou raději podívat na seznam potravin a účinných látek, které podporují imunitu.

  • Vitamin C
    Nenechte se zmást, nejvíce vitaminu C neobsahují citrusové plody, ale z dostupných potravin u nás třeba šípky, rakytník, červená a žlutá paprika, kiwi a kysané zelí. V subtropech a tropech se pěstuje třešeň acerola, která je v lidovém léčitelství známá už od pradávna. Používala se třeba proti zánětům a anémii. Třešeň acerola je silný antioxidant a v extraktech obsahuje až 25 % přírodního vitaminu C.
  • Česnek
    Určitě jste už někdy slyšeli, že česnek je přírodní antibiotikum. Aby ne, když má takový říz. Babské rady říkají, že na posílení imunity je nejlepší syrový česnek. Pokud by vám to bylo proti srsti, zkuste naložit česnek do medu a nachlazení se vám vyhne obloukem. Česnek pomáhá i proti zánětům a mykózám.
  • Probiotika
    Jedná se o bakterie mléčného kvašení, které pomáhají udržovat rovnováhu mikroflory v tlustém střevě a tím napomáhají obranyschopnosti. Jsou obsaženy v kysaném zelí, kefíru, kimči, nakládaných okurkách. Jejich doplňování je vhodné, pokud právě užíváme antibiotika.
  • Houby
    Reishi a shitake jsou u nás poměrně málo známé houby, které mají výborné antivirové účinky a silně podporují imunitu. Reishi se považuje za zázračnou houbu, protože pomáhá od zánětů, alergií a zvyšuje počty T-lymfocytů. Známější je hlíva ústřičná, která je dnes k dostání v téměř každém supermarketu. Je nezbytným pomocníkem při aktivaci buněk pohlcujících škodlivé látky v těle. Také je silným antioxidantem.
  • Omega 3 mastné kyseliny
    O omeze se ví, že je prospěšná pro správný vývoj mozku a pro posilování imunity (nejen) u dětí. Také má protizánětlivé účinky. V našich luzích a hájích bohužel nenajdeme moc potravin, které by ji přirozeně obsahovaly, proto je dobré ji doplňovat z kvalitních doplňků stravy. Z přírodních zdrojů omegu 3 obsahují mořské ryby a v našich zeměpisných šířkách vlašské ořechy a slunečnicová semínka.
  • Antioxidanty
    Nezbytnou součástí imunitního systému jsou volné radikály. Bohužel ne všechny volné radikály jsou tělu prospěšné. Některé poškozují zdravé buňky a způsobují závažná onemocnění – např. Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu. Volné radikály tedy v těle přirozeně potřebujeme, ale pro správné fungování organismu se nesmí přemnožit. K tomu, aby byly v rovnováze, pomáhají antioxidanty. Tělo si je umí vytvořit samo v omezeném množství, proto je vhodné antioxidanty doplňovat pravidelně ve stravě. Obzvlášť pokud se pohybujeme v prašném prostředí, mezi kuřáky, anebo jsme vystaveni stresu. Bohatým zdrojem antioxidantů jsou borůvky, maliny, brusinky a již zmiňovaná hlíva ústřičná a reishi.

Přirozená cesta posilování imunity je samozřejmě to nejlepší a nejjednodušší, co můžeme pro své zdraví udělat. Kromě jídla tu mám ještě jeden tip, který určitě znáte: otužování a pobyt na čerstvém vzduchu. Zpočátku stačí zůstat chvíli venku při nepříznivém počasí nebo si namočit nohy ve studené vodě. Postupné (a pomalé) vystavování našeho těla chladu mu pomáhá si zvykat na nepříznivé podmínky. Tím se přirozeně buduje silnější obranyschopnost, takže v budoucnu vás ledajaký bacil hned tak neskolí.

Naše zdraví je důležité i pro budoucí generace, protože v lidské i zvířecí říši je pro okolí atraktivnější ten jedinec, který je silný a zdravý než ten, který má chatrné zdraví. Bez našich zdravých předků bychom tady nebyli ani my.

A nezapomínejme, že k pevnému zdraví patří i zdravý duch, takže já vypínám zprávy a jdu na terasu se sklenkou červeného, protože… i víno obsahuje antioxidanty :-).

Autor: Anička