Proč se syndrom vyhoření může týkat i Vás a jak mu předcházet

18.11.2018
Čtěte celý článek

Ve světle výrazných sociálních změn, neustálých inovací a transformací na pracovišti se zvyšují také nároky na samotné zaměstnance, kteří jsou každý den přehlceni velkým množstvím práce, a jen málokdy jsou za svůj výkon patřičně odměněni. Silný plamen motivace, který je dříve táhl k produktivitě, tak pomalu vyhasíná až dochází k úplného vyhasnutí ve formě syndromu vyhoření.

Co je to syndrom vyhoření? 

Přestože do dnešní doby nemáme žádnou obecně uznávanou definici, je syndrom vyhoření charakterizován jako profesionální selhávání na základě vyčerpání vyvolaného zvyšujícími se požadavky od okolí nebo od samotného jedince, který žije v permanentním chronickém stresu. Syndrom vyhoření se nejčastěji objevuje u lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jejichž profese je závislá na mezilidské komunikaci. Dalším důležitým faktorem je také to, jak samotný člověk vnímá a prožívá vypjaté situace nebo problémy. Proto syndromem vyhoření mohou trpět také lidé, kteří do své práce vkládají velký kus sebe, přičemž ignorují skutečnost, že pracují dlouhé hodiny za mimořádně těžkých podmínek nebo také v poslední době postihuje i rodiče starající se o své děti.

 

Příznaky symptomu vyhoření

Příznaky lze obecně rozdělit do tří oblastí:

  • Tělesné vyčerpání se projevuje chronickou únavou, nespavostí, nedostatkem energie, bolestí svalů, pocity tělesné slabosti a stonavostí. Únava je v případě syndromu vyhoření spojená s pocity viny a selhávání.
  • Psychické vyčerpání se odráží v negativních postojích k sobě i k okolí, přičemž jedinec mění svůj dosavadní životních postoj. Psychicky vyčerpaný člověk je cynický (bezohledný), negativistický, pesimistický, odmítá změny, nechce nic nového a přestává si věřit. Často se objevují poruchy soustředění a trpí zapomnětlivostí. 
  • Emocionální vyčerpání se projevuje tím, že člověk cítí jakési prázdno - pocity beznaděje, bezmoci, vyhýbá se lidem a uzavírá se sám do sebe. Postupně se vytrácí i radost z kontaktu s lidmi - rodinu a přátele přestává vnímat jako zdroj radosti a uspokojení, ale spíše jako značnou přítěž, na kterou reaguje podrážděně.

 

Vývoj syndromu vyhoření

Povaha syndromu vyhoření je těžko rozpoznatelná a proto ho někdy nelze zachytit hned v počáteční fázi. Celý vývoj trvá většinou trvá mnoho měsíců až let, jehož vrcholem je finální stav vyhoření. Probíhá v několika fázích, které mohou být různě dlouhé. 
 

  1. Nadšení: Jedinec překypuje elánem, práce ho zcela naplňuje a má velké (až nerealistické) ideály. Často pracuje přesčas, přičemž zanedbává své volnočasové aktivity. 
  2. Stagnace: Počáteční ideály se nedaří realizovat a mění se jejich zaměření. Požadavky klientů, zaměstnavatele či příbuzných ho začínají obtěžovat.
  3. Frustrace: Jedinec začíná zpochybňovat smysl vlastní práce a vnímá klienta negativně. Samotné pracoviště pro něj představuje velké zklamání. V této fázi se začínají projevovat náznaky fyzického a emocionálního vyčerpání. 
  4. Apatie: Po dlouhodobé frustraci se jedinec dostává do stavu úzkosti a bezmoci. Jedinec své zaměstnání vnímá jako pouhý zdroj obživy. Vyhýbá se odborným rozhovorům s kolegy, volnočasovým aktivitám a mezi ním a jeho klienty panuje převážně nepřátelský vztah.
  5. Syndrom vyhoření: Ve finální fázi je dosaženo stadia úplného vyčerpání - ztráta smyslu práce, cynismus, odosobnění, odcizení.

V případě, že se podaří proces uchopit a zastavit ve fázích frustrace, či apatie, je jeho léčba mnohem snažší. Z poslední fáze úplně rozvinutého syndromu vyhoření je cesta zpět již velmi těžká. Tady musí přijít na pomoc ruka odborníka a psychofarmaka. Zde musí přijít na pomoc ruka odborníka a psychofarmaka. Zvolený postup léčby syndromu vyhoření však závisí především na domluvě mezi terapeutem a postiženým jedincem. Terapie se pak zaobírá zejména otázkami zdravého životního stylu, posílení mezilidských vztahů a získání realističtějšího postoje k zaměstnání.

Photos by Ryan Whitlow and Yuris Alhumaydy on Unsplash

 

Prevence syndromu vyhoření

Existuje celá řada preventivních opatření. Nejdůležitější zásadou je udržování dobrých mezilidských a přátelských vztahů - nejlépe být v kontaktu s někým, kdo dokáže naslouchat, povzbudit a emocionálně i fakticky pomoci v těžkých situacích. Jedinec se také musí naučit oddělovat pracovní život od života rodinného. Další prevencí je mít se rád, uvědomit si své dobré i špatné vlastnosti, znát hranice svých možností a dokázat požádat ostatní o pomoc aniž by to jedinec vnímal jako své osobní selhání. Samozřejmostí jsou koníčky, které jedinec vykonává mimo práci a dokáží ho naplnit energií a emočními zážitky, přičemž získává i potřebný odpočinek. Účinnou prevencí je také udržování dobré tělesné kondice prostřednictvím cvičení. Dále mohou pomoci i samotní zaměstnavatelé, kteří si uvědomují nebezpečí syndromu, a na základě toho pořádají různé workshopy nebo semináře pro své zaměstnance, dokáží podpořit a dokáží ohodnotit dobrou práci. Dopadům stresových situací a úzkosti však lze předejít i za pomoci meditace a užíváním adaptogenů. 

 

Adaptogeny jako pomocníci v prevenci syndromu vyhoření

Adaptogeny jsou zvláštní skupinou léčivých rostlin, jejichž látky zlepšují schopnost překonat zátěž a v případě, kdy je tělo vystaveno určitému stresoru, dokáží vyrovnat jeho fyziologické funkce. 

Adaptogen tedy významně zvyšuje adaptační rozmezí, ale zároveň nemá jednostranné účinky. Některý více chrání játra, jiný působí proti duševnímu stresu atd. Právě adaptogeny se však výborně uplatní při prevenci a léčbě civilizačních chorob, které jsou důsledkem zátěže kumulované v průběhu života dnešní dlouhověké populace.

 

Které adaptogeny jsou pro léčbu syndromu vyhoření nejvhodnější?

Vitánie snodárná neboli Ashwagandha je známá už tisíce let jako jedna z nejúčinnějších bylin, kterou objevila ajurvédská medicína. Dokáže snižovat hladinu stresového hormonu kortizolu, posiluje imunitní systém, má silné antidepresivní účinky a může se srovnávat i s dnešními léky používanými právě na zmírnění deprese a úzkosti. Doporučené dávkování je 300-500 mg denně.

Bakopa drobnolistá ovlivňuje hladinu acetylcholinu v mozku a má výrazné antioxidační účinky, díky čemuž zlepšuje paměť a působí jako prevence infarktu. Přispívá také k lepší adaptabilitě našeho mozku na stres, čímž zabraňuje jeho poškození a udržuje ho v kondici. Doporučené dávkování je 200-300 mg denně.

Rozchodnice růžová (nebo také Rhodiola) je oblíbený adaptogen, který zlepšuje reakce těla na stres a únavu. Udržuje mozek v kondici a stimuluje nervový systém v boji proti únavě. Navíc potlačuje produkci kortizolu a zvyšuje hladinu bílkovin, a tím i odolnost organismu vůči stresu. Doporučené dávkování je 50-300 mg denně.

Sílu ashwagandhy, bakopy a rozchodnice můžete vyzkoušet v produktu Mentis Zen.